Nové profesionální in-ear monitory uvedl Sennheiser na trh poměrně v tichosti. Skoro jako by nechtěl příliš čeřit vodu a provokovat ke srovnáním s konkurencí. Určitý smysl bych v tom viděl, jelikož je novinka ve srovnání s nimi laděná dosti netradičně…
Design a konstrukce
O zvuku novinky IE 40 PRO si můžete myslet ledasco, ale její design i konstrukce jsou velmi konzervativní a účelné. Jednoduché oválné tělo z průhledného plastu zdobí kromě matného povrchu už jen malinké logo výrobce. A malé je hlavně proto, že by se na drobné tělo sluchátka větší jednoduše nevešlo. I s výstupem pro odpojitelný kabel jsou sluchátka opravdu příkladně kompaktní a nenápadná.
Solidní konstrukci sluchátka odpovídá i provedení odpojitelného kabelu, jehož horní část je tvarovatelná pro snadné vedení za uchem a v reálném použití moc hezky fixuje kabel na místě. Celkově působí kabel velmi sympaticky, i když ne tak nezničitelně jako ten u konkurenčního modelu ATH-E40 (nebo i Shure SE215). Má ale dostatečnou tloušťku i tuhost a velmi poslušně splývá od uší dolů. Díky vedení za uchem také nenechává téměř žádný prostor k přenosu ruchů během pohybu. Dobrý dojem posiluje i robustní lomený Jack s plynulou přechodkou chránící kabel před lámáním.
Jednu drobnost ale musím na straně mínusů přeci jen zmínit. Podle všeho nevyužívají sluchátka standardní konektory MMCX - ty na modelu IE 40 jsou delší a užší, takže zřejmě nebude možné vyměnit kabel třeba za ten od Shure.
Komfort a praktičnost
Už jednou jsem zmínil model ATH-E40 značky Audio-Technica, který by měl být spolu s klasikou Shure SE215 asi největším konkurentem pro IE 40. Ale zatímco v konstrukci a designu byla situace v dané trojici hodně vyrovnaná (možná lehce ve prospěch SE215), obrací se vítr v otázce komfortu jasně na stranu novinky IE 40. Její malé oválné tělo totiž nevymýšlí žádné složitosti a jednoduše sedí v každém uchu. Pomáhá mu i výstup zvukovodu s dostatečnou délkou a správným úhlem. V tomto ohledu perfektní práce.
Pokud jde o izolaci od okolního hluku, patří sluchátka rozhodně ke špičce a se správným nástavcem dělají pro odklon hluku maximum. SE215 jsou možná lepší, ale rozdíl je skutečně minimální. Z praktického hlediska tak mají IE 40 pouze dvě malé slabiny. Dodávané koženkové pouzdro je příliš malé, než abyste do něj sluchátka s radostí ukládali, a jinak povedený konektor Jack je v plastové části tak robustní, že neprojde některými obaly na telefon. Přiložený pár pěnových nástavců tak berte jako malou cenu útěchy...
Zvukové představení
Sennheiser, hodlá i nadále odolávat tlaku konkurentů a na rozdíl od nich stále ladí svůj dynamický měnič na úkor měničů tlakových či dokonce všemožných hybridních řešení. Měnič použitý u IE 40 má být údajně zcela nový, měří 10 mm a je dostatečně tuhý na to, aby si poradil i s velkou hlasitostí bez nadměrného zkreslování.
V praxi je pro mě ale projev IE 40 docela velkým překvapením, které místy přechází až do mírného zklamání. Začněme ale raději tam, kde IE 40 vynikají a to je poměrné velká šířka scény s vynikající separací nástrojů. Charakter sluchátek je laděný citelně do U, takže mu rozhodně nechybí dobrý subbas ani jasné detaily. Bas má slušnou energii i schopnost udeřit a přitom je i velmi rychlý a dobře kontrolovaný. Kvantita basů je zvolená velmi dobře - spíše se blíží neutrální hladině, takže vyložené basožravce asi neuspokojí.
Středy jsou posazené trochu více vzadu a nepůsobí tak suverénně, jako třeba u ATH-E40. Pokud cílíte primárně na vokály, IE 40 podle mě nebudou ideální volba. Pokud ale naopak potřebujete monitorovat větší scénu s množstvím nástrojů, poslouží IE 40 i díky velmi jasnému pásmu výšek s ohromným rozlišení velmi dobře.
Velmi jasné a detailní ladění IE 40 je však zároveň i největší slabinou modelu. Někde kolem 7 kHz (možná výše) totiž nastupuje nepříjemná ostrost, se kterou zní činely a sykavky sice precizně, ale zdaleka už ne přirozeně. Ve srovnání s nejbližší konkurencí postrádá ladění IE 40 kus umírněnosti a vyváženosti, která je pro univerzální použití podle mě nezbytná. Třeba ve srovnání se zaoblenými a temnějšími Shure SE215 je to rozdíl extrémní. Paradoxně bych tak zvuk IE 40 označil spíše za líbivý než profesionální. V běžném provozu a světě hlučných motorů totiž může jejich projasněný zvuk fungovat nakonec lépe, než na pódiích.
Jak zní v podání IE 40 PRO vybrané žánrové veličiny:
Lorde - Pure Heroine (FLAC 96/24)
Chcete poslouchat Lorde skrze mikroskop? Fantastický a příkladný bas tvrdí muziku, prostor i atmosféra jsou rovněž na výbornou. A detaily? Neuniknou vám ani ty, které dost možná neslyšeli pánové ve studiu.
Star Wars - The Force Awakens (FLAC 192/24)
U velkých orchestrů může být ladění IE 40 asi i výhodou. I když vyloženě přirozený zvuk žesťových nástrojů si představuji stále trochu jinak. Nechybí ale ohromný prostor, nástroje jsou krásně lokalizované a dokonce i basový hřmot si místy užijeme.
R.E.M. - Out Of Time (FLAC 192/24)
Řekněme taková “jasnější” chvilka R.E.M., zvukově. Pokud máte rádi jasný a zvonivější zvuk kytar i činelů, budete úplně happy. Na mě je to ale trochu moc odlesků a málo dřeva.
Macy Gray - Stripped (FLAC 192/24 binaural)
Ladění sluchátek IE 40 a desky Stripped se nádherně doplňují. Především je plně zachovaný dojem prostoru, ale velmi dobrá je i basa, která skutečně hezky drnčí a má hutné tělo. Jen ta Macy je trochu v pozadí a činely se místy příliš blýskají.
Black Sabbath - 13 (DSD, vinyl rip)
Velmi zubaté kytary a nepřirozeně rachotící činely. Přesně toto je ukázka přehnaného ladění IE40 ve výškách. Na tupější metalové nahrávky ideál, na ty jasnější ale spíše ne.
