Test bluetooth sluchátek Brainwavz BLU-200

		velmi odolné tělo sluchátek žádné externí moduly dobrá fixace v uchu velmi povzbuzující zvuk se silným basovým základem pevné pouzdro cena	sluchátka trochu trčí z uší zvuk by mohl být transparentnější hlasité hlášení stavu ve sluchátkách

Design a konstrukce

Když jsem špunty BLU-200 zkoušel poprvé, měl jsem pocit, jako bych si do ucha strkal nábojnici ze samopalu. Robustní válcová sluchátka matně černé barvy mají skutečně určitý “military” nádech, což ještě umocňuje jejich pevné kovové tělo. Na jednu stranu působí sluchátka velmi solidně a funkčně, ale na straně druhé bych se ani nedivil křehkým dívkám, pokud by jim zjev špuntů připadal tak trochu neadekvátní. Výrobce svou novinku nicméně vybavil také silikonovými oušky pro její lepší fixaci v uchu, což znamená, že při jejím vývoji myslel tak trochu i na sport. Vzhledem k jejich hmotnosti je to vcelku odvážné, ale kdo ví, třeba to půjde.

Největší ocenění si v případě novinky BLU-200 určitě zaslouží umístění veškeré techniky přímo do sluchátek. Kromě třítlačítkového ovládání a mikrofonu drží veškerá hmota pevně v uchu, což oceníte především ve chvíli, kdy začnete testovat, jak moc vážně to s tím sportem výrobce myslel. Zdá se to jako maličkost, ale nacpat do stále ještě relativně malých špuntů vše včetně baterií nekončí vždy tak povedeně, jako v případě BLU-200. Ani po zavrtání do uší sice špunty ani zdaleka nezmizí kolemjdoucím z očí, ale to je prostě daň za absenci kabelu motajícího se všude kolem a rachotícího při každém jeho pohybu.
  

Úplně špatně na tom sluchátka vzhledem k ceně nejsou ani v otázce výbavy. V klasickém pevném pouzdře Brainwavz najdete 3 páry silikonových nástavců a navrch i jeden pár pěnových houbiček Comply. Potřebovat budete určitě i přiložený nabíjecí microUSB kabel, který se zapojuje pod gumovou krytku pravého sluchátka.
  

Zvukové představení

Bezdrátové špunty hádám nikdo nekupuje proto, aby si doma vychutnával každý detail oblíbené nahrávky a vysokou věrnost reprodukce. Od toho jsou tady jiné modely a dokonce i cenově podobně dostupné. Bezdrátovými hračkami se obklopujeme proto, abychom se naopak nemuseli obklopovat nepraktickými kabely při pohybu v dopravních prostředcích, posilovnách nebo na lesních pěšinách. Tedy přesně na místech, kde nás daleko více zajímá, jako energii umí zvuk sluchátek přenést a jestli má jejich bas dostatek šťávy, aby nás nakopnul do dalšího kola nebo minimálně k přestupu na další tramvaj. Troufám si říct, že v tomto smyslu jsou Brainwavz BLU-200 naprosto dostatečným a příjemným společníkem.

Pravdou je, že bas mají sluchátka skutečně majestátní. U nahrávek, které jsou samy o sobě více basové, dokonce až příliš. Jako takový malý subwoofer v uchu. Poslech v pohybu ale obvykle znamená přirozenou ztrátu basů, takže na ulici nebo v posilovně byla míra basů většinou OK. Ve srovnání s nejlepšími drátovými modely v podobné ceně postrádám především větší jiskru detailů a ze všeho nejvíc větší transparentnost zvuku. Většina dění se soustředí na ose poslechu těsně před mým nosem, takže si při pohybu se sluchátky připadám jako ten pohádkový oslík, kterého má pohánět mrkev zavěšená na klacíku těsně před jeho tlamou. Pokud bych tedy chtěl nástroje lépe separovat, zvolil bych buď drátový model Audio-Technica ATH-Sport3 nebo dražší bluetooth model JBL Everest 100.
  

Nicméně – jakkoli to teď vypadá se zvukem bledě, musím připomenout, že posláním sluchátek je hlavně zvukový doping a ten zvládají dobře. Hodně se mi líbí, jakým způsobem umí tento těžkotonážní bas stále ještě agilně udeřit. Zvuk není nijak zvlášť tonálně zabarvený, a přestože mu trochu schází rozlišení, tak o detaily nás vyloženě nepřipravuje. Pro taneční hudbu, pop a rock je jeho ladění v pohodě, ale pro náročnější styly bych přeci jen uvažoval, jestli nebude lepší vybrat sluchátka s kabelem.
  

Komfort a praktičnost

Chystáme se lámat chleba v otázce nových bluetooth špuntů v kategorii do 2.000 Kč. Na rozdíl od některých levnějších konkurentů jsme během používání nezaznamenali žádné problémy s bezdrátovým přenosem a to bez ohledu na to, jestli jsme telefon nosili v levém nebo pravé kapse kalhot či dokonce v batohu. Divili byste se, ale třeba některé modely MEE Audio byly v tomto ohledu více než vybíravé. To BLU-200 se párovaly i poslouchaly vždy bez potíží. Problém jim nedělala ani větší vzdálenost od telefonu.

Překvapivě dobře na tom byla sluchátka také v komfortu nošení a to včetně příležitostného pobíhání po kraji. Přiložená fixační ouška sice do uší příliš nepadla, ale dalo se jim pomoci prstem, načež přeci jen špunt v uchu trochu zapřela. Jednoduchý tvar sluchátka nicméně držel v uchu dobře i bez nich. Ouška se navíc tu a tam na špuntu protočila, což při nasazování nepomáhalo už vůbec. Pokud je tedy sundáte, nebudete určitě jediní a o správné upevnění sluchátek v uchu tím určitě nepřijdete.
  

Další nešikovností je umístění třítlačítkového ovládání na kabelu. Při správném dotažení spony za krkem totiž sluchátka sice nádherně drží, ale ovládání zároveň nenávratně mizí daleko za krkem, kde má k dokonalé ergonomii po čertech daleko. Mikrofon najednou funguje jen tak tak a nahmatání tlačítek si žádá zručnost ostříleného klarinetisty. Poslední bolístkou je jinak praktické hlášení o stavu sluchátek. Za vše hovoří moje nedávná cesta vlakem, kdy jsem si v polospánku vychutnával tiché R&B, a při vystupování jsem neprozřetelně sluchátka vypnul. V tu chvíli mě totiž omráčilo hlášení POWER OFF, jako by můj vlak právě seskočil z kolejí. Bez ohledu na to, jak tiše jste do té doby poslouchali, hlášení bude – slušně řečeno – rázné.

Výdrž baterií je v rámci bezdrátových špuntů průměrná a zajistí hudební doprovod po dobu asi čtyř hodin. Nabíjení potom trvá asi polovinu tohoto času.
  

Verdikt

Pokud opravdu potřebujete bezdrátové špunty, toto jsou jedny z těch, které v reálném světě opravdu fungují a přitom nestojí víc, než si podobný kus techniky zaslouží. Hrají zábavně, jsou velmi odolné a celkem příjemně se i nosí. Osobně mi nejvíc vadí hlavně jejich větší tělo, které přeci jen trčí z uší.