Napíšte nám

Test high-end sluchátek Astell&Kern Layla II

admin hlavní 15. 11. 2016 Recenze sluchátek


 

Měničů není nikdy dost, řekl si v dílně Jerry Harvey a pro svou vrcholnou kreaci si jich nabral plnou hrst. Představujeme Vám jeden z vrcholů světa in-ear monitorů, extrémně ambiciózní titanová sluchátka Astell&Kern Layla II.
  

 
  • laditelný výraz od zcela neutrálního po rázně basový
  • velmi uhlazený a neunavující projev
  • špičkové zpracování
  • neuvěřitelně pohodlné nošení
  • dva kabely v balení
  • zvuk není tolik líbivý
  • pomalejší zvuk dělá dojem zastřenosti
  • lacině řešený konektor bez plynulé přechodky do kabelu
  • cena

Design a konstrukce

Působivé titanové tělo vrcholného modelu celé série “Siren” pojalo nakonec jen těžko uvěřitelných 12 měničů typu Balanced Armature. K dosažení požadovaného stupně dokonalosti totiž Jerry potřeboval po čtyřech měničích pro výšky, středy a basy. Mezi ně zapojil několik extra pokročilých výhybek čtvrtého řádu a vše zakončil třemi samostatnými zvukovody z nerez oceli, které mají za cíl dokonale sladit fázi jednotlivých pásem. To vše se přitom stále vešlo do sluchátek kategorie “in-ear”, i když je pravda, že přímo v uchu se ze sluchátek nachází jen menší část. Zbytek zůstává těsně před ním.

Vzhledem ke kolosálním rozměrům sluchátek odvádí jejich provokativní design vlastně úžasnou práci, protože se mu daří celou nezměrnost špuntů šikovně maskovat a měnit ji v pořádnou dávku výjimečnosti a lehkou dávku okázalosti. Právě ona naleštěná okázalost ale způsobuje, že mi k srdci přeci jen více přirostla rudá barva sestřičky Angie II. U Layly II musím nicméně dvojnásob smeknout před tím, jak zůstává jejich tělo nenápadné v uchu. Oproti Angie II je ještě mohutnější, ale přesto vyčnívá z uší jen decentně.
  


 

Monitory série “Siren” spoléhají shodně na symetrické odpojitelné kabely s čtyřpinovým konektorem jištěným šroubovací pojistkou (v balení najdeme i kabel nesymetrický). Na rozdíl od Angie mě zde šroubovací pojistka nezlobila, takže zbývá jen jediná mrzutost spojená s kabelem a tou je jeho ostré ohýbání za konektorem bez funkční plynulé přechodky. Na druhou stranu mě ale opět těší poctivé nastavení úrovně basů přímo na kabelu, což výrazně rozšiřuje použitelnost sluchátek.
 


  

Zvukové představení

První otázka leží na stole už od uvedení sluchátek na trh. Je slyšet, že za majestátním zvukem sluchátek Layla II stojí hned 12 měničů v každém uchu? Vskutku není! A je to tak dobře. Zvuk je naopak velmi přirozený a homogenní bez ohledu na to, jestli sluchátka rozmazlujete vážnou hudbou nebo trápíte tvrdým metalem. Vzhledem k velkým očekáváním mu tedy chybí především schopnost nadchnout a posadit na zadek s konstatováním, že “tenhle balík peněz má zvuk jako řemen”. Jasně, je tady téměř absolutní dokonalost v čistotě tónů a schopnosti nechat mě zapomenout, že pořád poslouchám jen sluchátka do uší a ne obří domácí Audeze, ale asi se zpočátku stejně jako já neubráníte dojmu, že tady něco chybí.

Layla II je prostě tak posedlá profesionální korektností a věrností, že má snad strach člověka nadchnout pořádným nakopnutím nebo elektrizujícím cinknutím činelu. Skoro jako by to bylo něco neslušného - neprofesionálního. Přesně to vás napadne třeba ve srovnání s nabušenými rváči Shure SE846. Jenže “846ky” prostě nejsou vysloveně studiově neutrální, je to tak? Jsou zatraceně dobré, ale nahrávku i s neutrálními filtry přeci jen dopují. Layla II nikoliv. Pomocí nastavení basů na kabelu můžete její charakter navíc měnit od extrémně rovného až po “téměř level SE846”, přičemž basů už bude fakt hodně, ale v razanci a rychlosti budou za SE846 zaostávat.
  


  

Layla II je obecně rodu pomalejšího a to nejen v basech. Právě tato vlastnost utváří její charakter nejvíce. Drtivá většina sluchátek se oproti ní neustále za něčím žene a děsně spěchá. Layla je vzhledem ke svému profesionálnímu zaměření naopak až neuvěřitelně relaxovaná a poslouchatelná dlouhé hodiny bez delší přestávky. Nehoní každý elektron, který je možné z nahrávky vytěžit, a proto zní lehce zastřeně, ale ve skutečnosti žádné detaily neopomíná, pouze vám s nimi nemává před očima, jako by to byl nějaký Jackpot. U nástrojů poctivě zobrazuje jejich texturu, takže vždy přesně víte, jakým zkreslením prochází elektrické kytary i jak těžce se po strunách sunou smyčce. Vše k vám s jistotou dolehne, ale velmi odpočinkově a uhlazeně.

Velkou silou jednoho z nejdražších in-ear modelů světa (v roce 216) je bezesporu podání prostoru. Zní nečekaně otevřeně a uvolněně - zvuk se mi do hlavy netlačí ze dvou malých bodů, ale stejně jako snad každá věc u těchto sluchátek, také “soundstage” zní velmi přirozeně a uvěřitelně. Není v ní tedy ani zbytečně moc místa, ani nepociťuji žádnou stísněnost. Vokály jsou sice malinko opatrnější a jakoby o krok víc zpět, než kde bych je čekal, ale co jim schází na naléhavosti, to dohání jejich čistota a přítomnost.
  


 

Stejně jako Angie II, ani Layla II není holka pro každého. Cestu k ní si musíte najít, protože ona se rozhodně podbízet nehodlá. Její cena je samozřejmě neuvěřitelně daleko za hranicí slušnosti, ale snad aspoň malé ospravedlnění bych pro ni měl. U Layly podle mě platíme především za odvahu a rozhodnost, se kterou si její tvůrce za jejím málo líbivým a absolutně nepodbízivým laděním stál. Šel až tak daleko, že kvůli její vyváženosti nacpal do každého sluchátka 12 měničů a milion dalších patentů. Přitom musel vědět, že nás její zvuk do kolen dostávat nebude. Výsledkem je ale zvuk, který se nebojí žádné nahrávky ve vaší sbírce (s výjimkou plochých a zvukově zmaštěných produkcí), je tak velký, že daleko přesahuje svět špuntů a především je dokonale věrný a tonálně čistý.
  


 

Komfort a praktičnost

Jedna z věcí, která mě u monitorů řady Siren nepřestává udivovat, je jejich vstřícnost ke každodennímu použití a také ohromný komfort, který by jim mohly závidět nejedny špunty o pětinové velikosti i hmotnosti. Ani Layla II nevyžaduje žádné složité laborování. Stačí najít správnou velikost klasického silikonového nástavce a zavrtat ho do ucha (ani zde se nekonají žádné složitosti, trojité stromečky nebo jiné dřeviny). I přes velkou hmotnost a tudíž i solidní páku drží sluchátka na místě bez nejmenšího odmlouvání a co je ještě důležitější, absolutně nikde netlačí. Mohu je poslouchat doma v křesle nebo při dlouhých toulkách opadaným lesem a vždy budou dokonale pohodlné, nenápadné a praktické. Skutečně se vám to nezdá. Monstra s dvanácti měniči stojí v textu hned vedle přívlastků “pohodlný” a “praktický”. Klidně se zastavte přesvědčit na vlastní uši v našich prodejnách.
  


 

Jediným kazem na praktičnosti sluchátek tak zůstává konektor, který vůbec nechrání kabel a nechává ho v kapse ohýbat víc, než si splétané tkanice v hodnotě několika tisíc zaslouží. Trochu mě uklidňuje pouze skutečnost, že není problém kabel dokoupit, pokud by byl opravdu potřeba. Celkem praktické je konečně i pevné karbonové pouzdro s magnetickým zavíráním. Mohutná sluchátka se do něj dobře ukládají a jsou v něm i patřičně chráněná. Pouzdro Angie II bylo sice o poznání krásnější, ale někdy jsem měl dojem, že do něj sluchátka nedostanu.
  


 

Verdikt

U sluchátek jako je Layla II musíte dobře vědět, proč je chcete. Samy vám totiž rozhodně vstříc vycházet nehodlají. Jejich nabídka je přitom velmi jasně formulovaná. Získáte v nich zdroj dokonale neutrálního, uvolněného a uhlazeného zvuku. Tedy zvuku, jaký nenabídne nikdo z konkurentů.