Test in-ear sluchátek Astell&Kern Michelle
admin hlavní 20. 01. 2017 Recenze sluchátek
Na český trh dorazí každým dnem novinka z dílen JH Audio, jejíž jméno si Jerry Harvey vypůjčil od ikonické rockové písně “My Michelle”, s níž během divokých osmdesátek brousili pódia slavní Guns N' Roses. Sluchátka Michelle na tuto legendu navazují trojicí tlakových měničů, elegantním černým tělem a cenovkou, která by měla fanoušky rozpalovat doběla. Zvuk s podpisem JH Audio by tak mohl být konečně dostupný i nám...
Na čem se testovalo: Chord Mojo, FiiO X7, Astell AK100II, Shure SE535, AK Angie II, Audeze iSine 20
Design a konstrukce
Stejně jako ostatní in-ear sluchátka řady Sirene, také nejmenší špunty Michelle jsou výsledkem poctivé ruční práce, zahrnující měření součástek, párování měničů i kontrolu jejich fáze. Zcela poprvé bylo ale pro výrobu komplexního tvaru “skořápek” použito 3D tisku. Nádherné černě lakované tělo ukrývá trojici tlakových měničů (po jednom pro basy, středy a výšky) a vstup pro 2pinový konektor kabelu. Čistou vesmírnou tmu jinak protínají pouze dva rudé emblémy Astell&Kern a JH Audio. Design je tedy opět dokonale čistý, vyhlazený a díky absenci jakýchkoli hran také trochu tajemný.
Za novátorským pojetím výroby sluchátek nezaostává ani použitý splétaný kabel. Jsou vlastně dva, symetrický s lomeným konektorem 2.5 mm a klasický s konektorem 3.5 mm. Oba tvoří postříbřená měděná vlákna navinutá kolem kevlarového jádra. To abyste nemuseli oplakat hned první nehodu se zaháknutým kabelem o kliku dveří. Kevlar totiž nejen že snižuje namáhání vodičů v ohybu, ale chrání kabel také v tahu. Ve spojení s dosti pevnou hladkou izolací a plynulou přechodkou slibuje kabel bezstarostný poslech po dlouhý čas.
Ve výbavě nevěsty Michelle najdete kromě zmiňovaných kabelů také parádní kožené pouzdro na zip. Není sice největší, ale přesto je radost do něj sluchátka ukládat. Je to takový příjemný rituál - na pohled i na dotek. Chybět nemohou ani silikonové nástavce, ale tady byl výrobce možná až příliš šetrný, protože přibalil jen základní trojici velikostí. Více než kdy jindy jsem ale ocenil štěteček s drátkem pro čištění sluchátek. Oba malinké otvory ve zvukovodu totiž nejsou nijak chráněné a je tedy dobré je udržovat pokud možné čisté. Nic jiného než drátěné očko se do nich navíc nevejde - jehlu bych raději vynechal, na to mám Michelle až příliš rád.
Zvukové představení
Michelle zaujímá v řadě sluchátek Sirene specifické místo. Zatímco ostatní modely kráčí za dokonalou neutralitou a profesionální solidností tak trochu přes mrtvoly radosti a vzrušení z poslechu, dopřává si Michelle více hříšných hrátek než celá rodina Sirene dohromady. Tonální čistota je zde pouze základním kamenem a odrazovým můstkem pro výsledné ladění, které se nebojí naleštit detaily do vysokého lesku a zahustit basy tak, aby měl jejich dopad patřičnou váhu klidně i v hiphopovém Bronxu. To vše ve jménu radosti a energie, kterou poslech sluchátek Michelle stoprocentně přináší.
Avšak nebyl by to Jerry Harvey, otec sluchátek Ultimate Ears, kdyby vsadil vše na kartu líbivosti a zanedbal přitom ostatní parametry zvuku. Basy jsou tedy stále velmi dobře kontrolované a nikdy na obtíž zbytku frekvencí. Pásmo středů je dokonale propojeno s okolím, vyhýbá se nepřirozenému špuntovému zabarvení a zůstává vždy přirozené. Velmi dobře je na tom také šířka scény. Těží určitě i ze zvýrazněných vysokých frekvencí, které dávají prostoru větší “luft” a nástrojům prostor pro dýchání.
Povytažení vysokých frekvencích bylo ve srovnání s profi modely Angie II a Layla II rozhodně ku prospěchu, ale potíž je teď trochu s jejich charakterem. Výšky totiž znějí někdy až příliš kovově a ostře. Stačí aby měla podobné “kovové” sklony i samotná nahrávka a studený pocit je na světě. Ve výsledku je to ale jediná malá šmouha na jinak božsky vyladěném kusu sluchátek, který se od chvíle vybalení prakticky nevzdaloval od mých uší. Krásné na něm je hlavně to, že si absolutně nevybírá žánry a co je ještě lepší, že je taky všechny zahraje tak, aby mě jejich poslech nekonečně bavil a naplňoval. Dokonce i zašlé a ploché nahrávky dostávají v jejím podání nový šmrnc, což jsem mnohokrát ocenil při toulkách temnými metalovými zákoutími. Pokud tedy nepoužíváte in-ear monitory jako pracovní nástroj a nejste závislí na absolutně korektním a opravdovém zvuku modelů Angie nebo Layla, nemá smysl si odpírat všechny ty sladké plody, které Michelle natrhala v zahradě hudebních hříchů. Zvláště když je jádro stejně spolehlivě naladěno, jako u zmiňovaných profi modelů.
Komfort a praktičnost
Jsou dvě věci, jimiž Michelle minimálně dorovnává skvělý výsledek dosažený v disciplíně zvané Rozmazlování uší zvukem. Je to především Rozmazlování komfortem a potom také Chuť používat sluchátka nonstop. Michelle se po vzoru svých větších a korpulentnějších sester u tak řadí mezi nejpohodlnější a nejlépe nositelné špunty na světě, ale díky své nižší plastové váze, menším rozměrům a šikmo vyvedenému zvukovodu jim nakonec ukazuje záda a řadí se na absolutní špičku víceměničových modelů. Tělo sluchátek totiž opět zůstává částečně mimo ucho a nevyvíjí žádný tlak na jeho citlivé části. Komplexní křivky černých skořápek tedy nakonec nebyly rozhodně samoúčelné.
Skvělému pocitu při nošení pomáhá i snadné tvarování kabelu za uchem, jeho muší váha i velká ochota poklidně splývat od uší směrem dolů. Jeho izolace prakticky nezná paměťový efekt a také se bleskově rozmotává. Bleskové je i nasazování sluchátek. Ideální nástavec se kupodivu ukrýval hned v základní přiložené trojici, takže jsem si ten správný “fit” našel prakticky během minuty. Ještě před pár měsíci bych tomu asi také nevěřil, ale ve skutečnosti jsou in-ear monitory řady Sirene prakticky bez výjimky pohodlnější než drtivá většina špuntů na trhu.
Verdikt
Mám před sebou precizní ruční práci, která mě neuvěřitelně těší svým zvukovým projevem, rozmazluje komfortem nošení a nutí k dalšímu poslechu nečekanou praktičností. Špunty Astell&Kern Michelle na požádání rozzáří svět bez ohledu na to, jestli posloucháte ve vlaku, knihovně nebo kanceláři i jestli vás zrovna baví metaloví Deicide, soundtrack Star Wars: Rogue One nebo hravě jazzový muzikál La La Land. Guns N' Roses to tedy zpívali úplně přesně. Je to “My Michelle”.
|
|