Recenze sluchátek Audeze LCD-4

		v podstatě už ani neposloucháte zvuk sluchátek, ale beden žádná suchá analytika plný zvuk se skutečnými basy a obrovskou duší vstřícnost vůči běžným nahrávkám velmi prakticky řešený kabel luxusní provedení i zpracování odpovídá ceně	vysoká hmotnost malinko vyšší přítlak, než bych si přál pro dlouhý poslech cena

Design a konstrukce

Jedna věc se musí nové vlajkové lodi Audeze nechat - vypadá a v ruce také působí přesně tak, jak se na sluchátka v ceně přesahující 100 tisíc korun sluší a patří. Jsou opravdovým aristokratem s dokonale lesklou kovovou mřížkou, koženým čalouněním a dřevěným obložením. Na supermoderní hi-tech, který se ukrývá uvnitř, odkazuje pouze lehoučký karbonový most. Jsem si absolutně jistý, že na mě ještě žádná jiná sluchátka nepůsobila tak solidním a precizním dojmem, jako právě LCD-4. Celá forma je přitom stále velmi jednoduchá a funkční. Mohutné kruhové mušle se otáčejí na krásných trnech a houpají v pevném kovovém oblouku. Vše je navíc spojeno šroubky, takže ani s případnou opravou by neměl být problém.
  

To vše platí ovšem jen do chvíle, než připojím jejich masivní modrý kabel. Z celé myslitelné palety barev snad ani nešlo vybrat odstín, který by se k tmavému dřevu a stříbrnému kovu hodil méně. Připadám si, jako by mi Audeze omylem dodali jen servisní šňůru, sloužící jednou za rok k diagnostice měničů. Asi ji brzy omotám černou izolačkou. Alespoň že konektory mini-XLR jsou povedené a Jack 6.3 mm na druhé straně taktéž.
  

Zvukové představení

Jaké tělo, takový zvuk. Ve srovnání s konkurenty, jako HD800S, STAX SR-009 nebo Grado GS2000e pracují sluchátka Audeze s úplně jiným kalibrem. Jejich zvuk je temnější a masivnější, ale zároveň z celé čtveřice asi nejméně nápadný a zvukově výjimečný. Přesto ho po hodinách strávených společně řadím na druhé místo hned za nedostižný model STAX SR-009. Jedním z důvodů je plnost zvuku. LCD-4 sice rozhodně nenabízejí tak ohromující prostor a detaily, jako třeba konkurenční HD800S nebo Grado GS2000e, ale za to jsou jejich detaily absolutně uvěřitelné, bas nádherně hmotný a prostor kompaktní (skoro bych řekl útulný). Zvuk LCD-4 jako by se ani nesnažil být nejlepší mezi sluchátky, ale poměřoval se rovnou se zvukem prvotřídních domácích třípásmovek.

Sluchátka LCD-4 mě ale nadchla také tím, jak umí vytěžit maximum nejen z opravdu kvalitních nahrávek, ale v podstatě z každé desky, kterou jim podstrčím. Je to velice důležitý parametr, pokud se nehodláte s výběrem hudby přizpůsobovat nově pořízené technice, ale vyžadujete, aby se technika přizpůsobovala vám. Od lidí “zvenčí” často slýchám, že tak drahá sluchátka musejí přeci zahrát dobře cokoli. Ve skutečnosti je to bohužel nereálné přání, nicméně ve společnosti LCD-4 mám alespoň pocit, že jsem tomuto stavu tak blízko, jak jen to jde.
  

Sluchátka LCD-4 patří mezi ty nejvíce rozmazlující hračky právě proto, že své skutečné možnosti příliš okatě nevystavují. Na požádání jejich ultratenká membrána přenese každý detail, sotva na něj pomyslíte, ale přitom s nimi zbytečně neobtěžuje ve chvíli, kdy sáhnete po světlé nahrávce, která je detailní sama o sobě. Také podání prostoru podle mě vždy dokonale odpovídá zvolenému žánru. Velké orchestry se rozhodně netísní v malé škatulce a metalové nahrávky přitom neznějí, jako by se deska nahrávala na stadionu v centru New Yorku, ale hezky v zablešené garáži nebo studiu obloženém kartony od vajíček. A potom je tu samozřejmě bas. HD800S i Grada mají krásný bas, ale v mnoha situacích je jejich ladění stále nereálně světlé a řekněme “light”. LCD-4 rozhodně nehučí a bas nepřehánějí, ale mají ho v každé situaci přesně tolik, kolik nahrávka potřebuje, aby mě opravdu bavila. Je to malý nárůst množství oproti konkurenci, ale obrovský skok směrem k dokonalé radosti z poslechu.

Při absenci zásadních nedostatků je největší nevýhodou zvuku LCD-4 jejich malá schopnost nadchnout. S cenovkou nad 100 tisíc je přitom určité nadšení při rozhodování o nákupu skoro nutností. Jako nejlepší lék na nedostatek okamžitého nadšení bych doporučil delší zkoušení na mnoha oblíbených nahrávkách. Možná si potom uvědomíte, že není nic cennějšího než sluchátka, která se svou detailností a podáním prostoru nepotřebují chlubit. Když s nimi totiž dostanete chuť na akustiku, sluchátka vám žádný detail nezamlčí. A když přijde čas pro těžkotonážní hiphop, budou basy dopadat na povrch s hmotností několika tun. S takovými sluchátky vás prostě bude bavit filmový John Williams, dunivý Dr. Dre, metalová Gojira i zcela nová Macy Gray. Konec konců, právě její novinka Stripped a konkrétně drnčení strun basy představuje v podání LCD-4 opravdovou hudební nirvánu. Každý pohyb je nádherně kontrolovaný, plný, znělý a přitom krásně ohraničený v čase i prostoru.
  

A proč jsem tedy zařadil LCD-4 až za STAX? Bohužel jsem neměl možnost přímého srovnání, ale pokud mi paměť jestě slouží, udělaly SR-009 oproti Audeze ještě jeden zásadní krok vpřed. Jejich zvuk byl naprosto nedostižně organický a skutečný. V mnohém jsou si s LCD-4 podobné, ale to, jakým způsobem dokázaly přenést zvuk plechů, dřev, smyčců a strun sluchátka SR-009, to prostě nemá ve světě konkurenci.
  

Komfort a praktičnost

Audeze LCD-4 zatím sbírají body doslova hráběmi, ale jak si povedou v hodnocení komfortu? Není přeci žádným tajemstvím, že se hmotnost sluchátek Audeze často blíží hmotnosti solidních domácí třípásmovky. Ani model LCD-4 není výjimkou a vaše krční páteř jejich 720 g určitě potleskem neodmění. Osobně si ale myslím, že samotná váha ve skutečnosti takovou tragédii neznamená. Člověk sluchátka vnímá, to ano, ale že bych je neudržel 2 hodiny na hlavě, to zase ne. To už mi spíš vadí jejich vyšší přítlak. V porovnání se sluchátky Grado, Audio-Technica nebo i HD800S mám prostě u LCD-4 citelně stísněnější dojem. Přitom samotné náušníky sedí na hlavě dokonale. Natáčí se dostatečně ve všech osách a jejich kožené polštářky jsou i příkladně nadýchané. Pro co nejjeměnší dosednutí sluchátek tak dělají naprosté maximum.

Musí být sluchátka za 100.000 Kč praktická? Řekl bych, že asi stejně, jako sportovní Aston Martin na nákupech. Tím víc mě překvapilo, jak vstřícná ke každodennímu použití sluchátka Audeze ve skutečnosti jsou. Jejich kabel je sice ošklivý, ale neuvěřitelně praktický. Dá se krásně motat i rovnat a jeho poslední část pod krkem (“véčko”) je navíc tužší, takže se nekroutí a směřuje vždy krásně šikmo dolů a vpřed. Možnost odpojení kabelu a výměna třeba za verzi XLR je u Audeze samozřejmostí. Pánové z vývoje Grado by měli rozhodně využít den otevřených dveří Audeze, aby se o povedených kabelech něco přiučili. Ostatně neškodilo by jim ani školení a trnech pro nastavení velikosti mostu. I ten odpovídá ceně LCD-4 a je zpracovaný excelentně. Nastavuje se v krocích a lehkost posunu lze navíc doladit šroubkem.
  

Když už jsme u srovnání s manufakturou Grado, v případě náročnosti na zdroj se nám karta lehce obrací ve prospěch Brooklynu. Zatímco modely Grado by si snad vystačily i se solárním pohonem, sluchátka Audeze vyžadují tvrdý atom v podobě výkonného zesilovače, jakým je třeba právě domácí Audeze Deckard. Ne že bych si neužil famózní zvuk třeba i s kapesním Apogee Groove, ale když přijde na pořádné prohrábnutí strun basy nebo dynamický nástup orchestru, je dobré mít k ruce nějaký ten Watt výkonu. Deckard jde navíc svým charakterem temnějšímu ladění LCD-4 skvěle na ruku a svým světlejším laděním situaci zlehka vyvažuje. Dokáže přidat o něco více transparentnosti a snad i lesku jemným detailům.
  

Verdikt

Pokud od sluchátek nečekáte nic menšího než brilantní zvuk s obrovskou silou a mohutností, která dávno překračuje zvyklosti světa sluchátek, budete za svou nemalou investici odměněni královsky. Pokud máte ale slabou šijí nebo naopak pevný limit na kontě, můžete pořád ještě zkusit Grado nebo některého z dalších titánů.