Test HiRes přehrávače Astell&Kern AK70

První polovina roku 2016 je pro značku Astell&Kern ve znamení velké produktové ofenzívy. Není tomu tak dávno, co jsme poprvé zkoušeli model AK300 a už je tady další novinka. Řadí se těsně nad základní model AK Jr, ale velmi dobře by mohla zastoupit i dosluhující model AK100 II. Testujeme nový HiRes přehrávač AK70…
  

		adekvátně přesný a zároveň šťavnatý zvuk zábavnější podání basů ve srovnání s AK100 II špičková úroveň zpracování výstup zvládá až 2.3 Vrms vnitřní paměť 64 GB přijatelná cena	chybějící pouzdro v balení výdrž na úrovni 10 h vyčnívající hrany sluchátkových výstupů

Design a konstrukce

Stejně jako nejmenší model AK Jr, také AK70 chce v rámci rodiny vypadat “jinak” a namísto různoběžných hran sází na sympatickou pravoúhlost a uspořádanost. Ani “obyčejné” rovnoběžky ale neubírají přístroji na eleganci. AK70 sice nevypadá tak supermoderně jako modely řady 300, ale zato působí střídměji a především praktičtěji. Nositelem designové odvahy je tedy v jeho případě hlavně povedená mentolová metalíza. Mezi ostatními přehrávači ji nepřehlédnete a přitom není ani zdaleka tak jedovatá, jako některé odstíny přehrávačů FiiO.

Velmi důležité jsou i samotné rozměry novinky. Ve srovnání se všemi ostatními přehrávači AK (s výjimkou Juniora) působí AK70 jako sympatická malá krabička, která snadno zmizí v každé kapse. Oproti AK100 II je menší ve všech směrech a to snad o třetinu. Díky lehce sraženým hranám se přehrávač celkem příjemně drží v ruce, ale do ergonomie kulatého oblázku má stále hodně daleko. Alespoň, že zpracování těla je i tentokráte vyloženě prémiové. Jediným malým nedostatkem nových modelů jsou vyčnívající okraje výstupů pro sluchátka, díky nimž není možné Jack dorazit až k tělu přístroje - vždy nám zůstane nějaká ta mezera v desetinách milimetru.
  

Významnou novinku ukrývá AK70 ve svém microUSB konektoru, který je možné využít nejen k nabíjení, nahrávání dat do paměti nebo jejich příjmu v režimu externího D/A převodníku (zvukové karty), ale nově také k jejich odesílání do dalšího zařízení. Jde o normu USB-Audio a s pomocí USB-OTG kabelu můžete předávat čistá data například silnějšímu sluchátkovému zesilovači s vlastním D/A převodníkem (úspěšně vyzkoušeno s FiiO E18).
  

Ovládání a výbava

S příchodem modelu AK70 se na scénu vrací klasický váleček pro ovládání hlasitosti, kterým můžete otáčet dvěma prsty nebo také jen palcem. Ovladač je totiž ideálně zapuštěný a vyčnívá ho pouze tolik, aby se přejetím palce snadno otáčel. Podle mě je to zatím nejlepší řešení, s jaký Astell přišel. Ostatní tři tlačítka se nemění už od uvedení AK100 II a je to jen dobře. Ani při jejich používání v kapse totiž nehrozí, že by se člověk do ovládání jakkoli zamotal. Škoda jen, že není součástí balení také pouzdro, se kterým by bylo nošení po kapsách přeci jen jistější.
  

Branou do světa AK70 je nový, více než třípalcový displej. Ve srovnání se staršími modely je jasně vidět jeho lepší barevné podání, zatímco jemnost a citlivost zůstaly více méně stejné. K probuzení přístroje z vypnutého stavu stačí pouhých 15 sekund, což beru jako obrovský posun a s radostí odkládám starého šneka AK100 II, který potřeboval téměř trojnásobek. Po probuzení procházím starým známým prostředím včetně základních možností nastavení, které už jsou pro Astell více méně typické. Nenacházím zde sice takové libůstky, jako volitelnou aktivaci hardwarových tlačítek při vypnutém displeji (jako to umí FiiO), ale zároveň mi nic podstatného nechybí (kromě obligátní podpory CUE štítků). Nutno také dodat, že mi celá hudební zábava vydrží po plném nabití asi 10 hodin. Přesně tolik přehrávač zvládl ve chvíli, kdy nonstop přehrával hudbu (také v HiRes) a displej jsem téměř nezapínal.
  

Podporu veškerých myslitelných formátů až do rozlišení 192 kHz / 24 bit už ani není nutné rozebírat. Za zmínku snad stojí pouze režim externího D/A převodníku, který zvládá maximálně 96 kHz / 24 bit. Pokud prahnete po formátu DSD, poradí si s ním AK70 také, ale na rozdíl od nejvyšších modelů jej bude v tichosti konvertovat do PCM. Vyzkoušeli jsme i streamování přes AK Connect přes WiFi a vše šlapalo stejně bezproblémově, jako u ostatních modelů značky.
  

Zvukové představení

Říká se, že opakování dělá mistry. S ohledem na popis zvukových vlastností přehrávačů Astell&Kern už bychom ale mohli učit bojová umění v šao-linských chrámech. I v případě modelu AK70 si totiž výrobce ohlídal extrémně vysokou laťku a za žádných okolností ji nehodlá podlézat. Pověstnou zvukovou vytříbenost si navíc užívám nejen ve spojení s kvalitními in-eary, ale díky dostatečné výstupní úrovni (až 2.3 Vrms) také s běžnými domácími sluchátky. Prostor pro reptání tak najdou snad jen extra citliví netopýři.
  

Zvuk je opět spíše jemný a hřejivý, což odpovídá i dalším přehrávačům AK. Ve srovnání se staršími modely AK100 II nebo Jr má ale AK70 slyšitelně plnější a hlubší bas, třebaže jeho množství je vyšší jen nepatrně. Zatímco AK100 II vyznívá spíše audiofilsky a dává více prostoru o něco přirozenějším středům, nabízí AK70 více energie a šťávy. Je tedy laděný spíše pro každodenní poslech, který by měl především bavit. Zatímco starší model dokáže lépe rozeznít elektrickou kytaru a dá jí také o něco více prostoru, těší mě AK70 spíše plnější basou s jasnými konturami. Pro více audiofilský přístup je tedy nutné sáhnout po vyšších modelech řady AK300 nebo po konkurenci z nabídky FiiO. Přehrávač AK70 má ale představovat dostupnější model pro každodenní použití a jeho ladění tak dává jednoznačně smysl.
  

Verdikt

Nejen díky zajímavé cenovce bude patřit AK70 mezi nejžhavější položky v nabídce Astell&Kern. V malých rozměrech ukrývá silné srdce, které zvládá i náročnější sluchátka a díky svému šťavnatému zvuku se ideálně hodí pro každodenní poslech, který vás bude těšit a dopovat energií.