Test profesionálních in-ear monitorů Audio-Technica ATH-E40

		nejpříjemnější bas široko daleko údernost, celková razance vyváženost zvuku sedí všem žánrům velmi odolná konstrukce příjemný kabel vynikající pouzdro poměr cena / výkon	lehce zdivočelé středy složitější nasazování do ucha vyžaduje cvik není kompatibilní s MMCX konektory

Design a konstrukce

Na první pohled působí ATH-E40 jako další in-ear sluchátka klasického profesionálního střihu. Platí to o jejich tvaru, plastovém těle i vedení odpojitelného kabelu za uchem, ale tím také podobnost s ostatními konkurenty končí. Vše ostatní už se výrobce rozhodl řešit po svém a musím uznat, že často velmi odvážně. Nová cesta “japonského bojovníka” začíná hned použitými měniči, ukrytými pod temně průhledným plastovým víčkem. Jedná se o dvoufázové měniče Push-Pull, známé už z kontroverzního modelu ATH-CKR9. Jde prakticky o dva měniče namířené proti sobě a zapojené v opačné fázi. Jejich výhodou by měla být lepší dynamika, nižší zkreslení a především celkově razantnější projev.
  

Druhým netradičním prvkem modelu E40 je krček zvukovodu. Pro správné zafixování sluchátka v uchu vyžaduje vedení kabelu téměř horizontálně vpřed, což nemusí být ve spojení s poněkud “nafouknutým” tělem sluchátka jednoduché. Třetí netradiční řešení se týká kabelu – přesněji jeho napojení ke sluchátku, které má na starosti vlastní A2DC konektor. Oproti konkurenčnímu systému MMCX se zasouvá hlouběji, což by mělo zvyšovat jeho odolnost, ale i tak mi přijde odklon od zavedené “normy” trochu zbytečný a nekomfortní pro zákazníka, který tak nemůže kdykoli sáhnout po kabelech dalších výrobců.
  

Kabel samotný je nicméně velmi povedený. Tvarovatelné můstky za uchem umožňují bezproblémové zafixování polohy sluchátek a poddajná izolace zase kombinuje účinnou ochranu kabelu s dostatečnou flexibilitou. Kabel jednoduše splývá od uší dolů, nezamotává se a přitom působí velmi odolně. Doslova vynikající je také použitý zahnutý konektor Jack. Je opravdu malý a přitom účinně chrání kabel plynulou přechodkou před ostrými zlomy. Tak nějak si představujeme funkční profesionální kabel. O jeho zaměření konec konců vypovídá i nadprůměrná délka 160 cm.
  

Zvukové představení

Svou vlastní cestu ve srovnání se zavedenou konkurencí hledá model ATH-E40 také v oblasti zvuku. Těžko bychom hledali podobnost dokonce i s technicky spřízněným modelem ATH-CKR9. Ze všeho nejdříve mě při každém poslechu ohromí velká šířka, do které se snaží sluchátka vytáhnout jednotlivé nástroje. Scéna je opravdu velkorysá a vzdušná, až mám někdy dojem, že zůstává střed trochu nezvykle vyklizený. U drtivé většiny nahrávek je ale tento přístup přínosem.
  

Téměř bezkonkurenční zůstává model ATH-E40 v podání basů. Nejnižší frekvence nemají potřebu člověka zašlapat do země množstvím ani převahou – jako to činí ATH-CKR9 či RHA T20 – ale přitom je jich v každém okamžiku dostatek. Díky dvojitým měničům mají údery bicích úžasnou razanci, sílu i rychlost. Přitom stále platí, že lze ATH-E40 vnímat jako profesionální model. Jednotlivé složky jsou totiž zastoupeny rovnoměrně a celkové ladění se dá stále považovat za neutrální. Já osobně si ale model E40 nejvíce užívám při běžném poslechu na cestách, kdy očekávám nejen přesnost a neutralitu, ale také dostatečnou šťávu a schopnost zadunět, když si to nahrávka žádá. A právě tento poslední bod některé super-akurátní modely ne a ne splnit. ATH-E40 mě ale baví stejně, ať už drtím elektronické Midi Lidi, tvrdé elektrické kytary nebo filmové soundtracky.
  

Asi nejvýraznějším neduhem ATH-E40 je lehce ukřičené pásmo středů. Občas mám pocit, že se při vyšších hlasitostech snaží dominovat světu a ztrácí tak potřebnou kultivovanost, která zdobí třeba modely Grado. Celková tonální čistota touto divokostí lehce trpí, ale stačí chvilka a ucho se s ní do značné míry vyrovná. Posledním malým nedostatkem mohou být místy ostřejší výšky, ale pozná se to spíše u horších nahrávek, které mají s tímto pásmem samy problém. Vzhledem k ceně lze navíc od zvuku jen těžko očekávat více.
  

Komfort a praktičnost

Dostáváme se k bodu zlomu, kterým je v případě ATH-E40 komfort nošení a každodenní praktičnost. Nasoukat se do sluchátek totiž vyžaduje cvik a jistou dávku tolerance. Zpočátku jsem měl pocit, že mi sluchátka absolutně nesedí a vypadávají z uší, ale po čase jsem prokouknul jejich odlišnou konstrukci a se “čtyřicítkou” se sžil. Jak už jsem zmínil v úvodní pasáži, kabel se od ucha vede téměř horizontálně vpřed - teprve potom míří krček sluchátek do ucha pod správným úhlem a je možné ho lépe zastrčit (kolega na fotkách níže nicméně dokazuje, že ucho máme každý jiné a podle toho vypadá také komfortní pozice sluchátka). I tak je ale zafixování špuntů v uchu spíše mělké a o potřebnou dávku stability se stará hlavně kabel pevně ovinutý kolem ucha. Jakmile jsem si prošel celým tímto cvičením zručnosti, odměnila mě sluchátka komfortnějším a až neuvěřitelně pevným usazením v uchu bez ohledu na zdivočelost mých pohybů. Výsledný komfort byl pro mě vzhledem k prvnímu kontaktu obrovským překvapením a žádné problémy jsem neměl ani po téměř dvouhodinovém poslechu v ulicích města.
  

  
Někomu bude při běžném nošení překážet 160 cm dlouhý kabel, jiný si bude chválit robustní konstrukci, pevně fixovanou pozici sluchátek za uchem nebo vynikající pevné pouzdro, do kterého se sluchátka pohodlně vejdou. Jasné ale je, že byl model E40 postaven především jako profesionální nástroj a jen tak mimochodem může potěšit i ty, kteří hledají robustní řešení pro poslech v pohybu. Na první dobrou bude jeho ergonomii oslavovat zřejmě jen málo kdo, ale s trochou cviku si je možná oblíbí mnohem více lidí, než by se zprvu mohlo zdát.
  

Verdikt

Netradiční profeisonální in-ear monitory, které ve výsledku hodně příjemně překvapily. Nutnou počáteční trpělivost odměňují nejlepším basem široko daleko a poslech v jejich podání skutečně baví. Kdo hledá vzácný zvuk se silou lokomotivy a přesností hodinek, měl by rozhodně vyzkoušet ATH-E40.